Přihlásit se

Antonín Kmoch. Foto: Jan KobzáňAntonín Kmoch. Foto: Jan KobzáňVe věku 80 let zemřel Antonín Kmoch, kolínský hokejista, který v šedesátých letech stál u postupu Kolína do extraligy. Pohřeb se koná v pátek 5. června od 11.00 v obřadní síni na hřbitově v Kolíně. Pojďme si na Tondu Kmocha zavzpomínat společně i v článku.

Volný čas věnoval lednímu hokeji. Od mládí hrál hokej se svým bratrem Josefem v Kolíně. Oba byli součástí generace, která v roce 1962 vybojovala pro Kolín postup do nejvyšší hokejové soutěže. Aktivně hrál hokej až do roku 1973. Následně se Tonda stal trenérem. Nejprve trénoval žáky, později i mužstvo dospělých. Ještě donedávna jste ho mohli potkat na zimním stadionu, protože pravidelně chodit povzbuzovat modrobílé kozly.

 

V roce 2006 jsem si osobně s panem Kmochem a jeho bratrem Josefem povídala. Rozhovor si nyní dovoluji oprášit a ke vzpomínce na kolínského hokejového Zálabáka přiložit.

 

Když očima přeběhneme jména v kolínské historii ledního hokeje, zjistíme, že mnoho jmen se opakuje v různých historických etapách. Ano, hokejové řemeslo se dědí z generace na generaci, ale výjimkou nejsou ani sourozenecké dvojice ve stejném dresu. Mezi patrioty kolínských barev patří bratři Josef a Antonín Kmochové, pamětníci a aktéři nejslavnějších hokejových časů v Kolíně. Spojení Kolín a Kmoch pro většinu lidí znamená dechovku, ale také... Pár řádků vzpomínek na hokejovou kariéru bratrům Kmochovým, kteří kromě vojny, odehráli v kolínském dresu celou kariéru.

 

Za mnohaleté působení v kolínských barvách byl asi tím nejvýraznějším rok 1961-62, sezona, kdy byl vybojován postup do nejvyšší ligy? Jak na tyto okamžiky vzpomínáte a jaké byly oslavy?

JK: Určitě se nedá zapomenout na poslední rozhodující zápas. Jeli jsme do Ostravy, ale záleželo také na tom, jak bude hrát Mladá Boleslav s Motorletem. Ani jsme nečekali, že by doma Boleslav ztratila body.

AK: Nakonec jsme vyhráli 7:3. Z Ostravy jsme jeli rychlíkem a v Kolíně nás přišlo přivítat 5 000 lidí, nezapomenutelné!

JK: Oslavy byly veliké. Já nebyl v práci tři nebo čtyři dny, ale určitě to bylo ve skromnějších poměrech než dnes.

AK: Z nádraží jsme jeli na kolínskou radnici, kde jsme se podepsali do Pamětní knihy a za odměnu dostali hodinky!

 

Vybojovaná nejvyšší liga se nakonec nekonala. Jak to probíhalo a jaká byla vaše reakce?

JK: Absolvovali jsme přípravu na ligovou sezonu. Byli jsme na soustředění, hráli jsme turnaj v Ostravě. To bylo na přelomu září a října. Sice jsme prohrávali, ale jen malým rozdílem.

AK: Měli jsme lepší kádr než při postupu, ale asi tři dny před prvním mistrákem nám řekli, že na ligu nejsou peníze a že se to musí prodat.

 

Jaké byly vaše reakce?

JK: Zklamání... Do rána jsme seděli v hospodě. Chtěli jsme si zahrát ligu, i když bychom asi spadli, chtěli jsme si to zkusit.

AK: Zklamání to bylo i pro diváky.

 

Dosavadní vzpomínání nebylo příliš veselé, tak trochu z jiného soudku. Potkali jste se také společně na trestné lavici?

JK: Za deset let společné bratrské kariéry jen jednou v Praze. Já tam byl neprávem, rozhodčí si mě spletl.

AK: To já jsem tam byl právem. Něco jsem sudímu řekl, a navíc jsem vyfasoval čtrnáct dní distanc.

 

Dnešní doba je plná různých menších či větších korupčních afér, existovalo něco podobného i za vaší éry?

JK: V každé době se něco stalo. My jsme nechali dvakrát zápas Liberci. V prvním jsme vedli 4:1 a skončilo to 4:4 a ve druhém jsme je nechali 4:1 vyhrát, aby nesestoupili. Jednou se nám stala taková kuriózní situace. Pardubáci za námi přišli, že potřebují body a nabídli stovku! Samozřejmě my na to nepřistoupili a prohráli jsme 3:12. Nebyly body ani stovka! (smích)

 

A co třeba pověstná derby s Havlíčkovým Brodem?

JK: V sezoně 1961-62 jsme tam prohráli 2:9. Dával jsem oba góly, jeden přímo z buly. Spíše to byla rivalita mezi fanoušky, tenkrát tam snad byla tisícovka Kolíňáků.

AK: Já u toho nebyl, byl jsem na vojně.

JK: V sezoně 1962-63 jsme tam naopak vyhráli, i když Broďáci hráli pět na tři. Branku nedali a my vyhráli o gól nebo o dva, to už si přesně nepamatuji.

 

A můžeme zmínit ještě nějakou vzpomínku na hokejová léta?

AK: Jednou jsme se vrátili z venkovního zápasu a zapomněli nám objednat nocleh, tak jsme s bráchou mazali do Pučer po svých. Jindy se nám nechtělo, tak jsme nocovali ve sprchách.

Partneři klubu

Partneri Klubu

privesek hokejista