Foto: Prokop BělinaSmíšené pocity se musely mísit nejen v kouči Kolína Petrovi Martínkovi, ale i ve všech fanoušcích kozlů. Proč? Pondělní utkání mezi Kolínem a Sokolovem totiž přineslo mnoho příběhů. Ten první kolínský neproměněných tutovek, ten druhý sokolovský vedení 5:0, nebo ten třetí, kolínských zmrtvýchvstání. Nechybělo hodně a Kolín mohl dotáhnout z 0:5 na 5:5. Nakonec to bylo 4:5 a zázrak se nekonal. Přesto kolínští hokejisté předvedli famózní třetí třetinu.

A tak nebylo divu, že na konci utkání třeba u mě převládal pocit spokojenosti. I navzdory prohře. Spokojenosti s bojovností kozlů, s tím, že se poprali s hlavami, zvedli je a málem ukradli Sokolovským tři body. Ty už se s nimi viděli v pohodlí autobusu po druhé třetině, ale modrobílí je málem vyvedli z omylu.

,,Z výkonu ve třetí třetině mám skvělý pocit i já. Hráli jsme fantasticky. Škoda, měli jsme šance i na vyrovnání, ale dobře, takto už to je, s tím už nic neuděláme. Prohráli jsme. Mě spíš mrzí, že jsme ve druhé třetině svěsili hlavy a nehráli jsme dobře,“ řekl po utkání kolínský trenér Petr Martínek.

Ten narážel na rychlý příděl gólů do kolínské brány v prostřední části utkání. Za osmdesát pět vteřin dali hosté tři branky a zničili psychiku Kolína. ,,První třetinu jsme sice prohráli 0:2, ale měli jsme tam tři ložené šance, které jsme neproměnili. Nabádali jsme pak hráče, že to půjde. Prohrávat o dva góly nic neznamená. Pořád se ve mě mísí pocity z těch všech různých situací, které se staly a nemusely se stát. My jsme mohli hrát o body. Ve finále jsme tedy hráli, ale ten průběh. Byla nedisciplína hráčů,“ přemýšlel nahlas lodivod Kolína Petr Martínek.

,,Chtěli jsme hrát trpělivě a čekat na šanci. Prohrávat 0:2 nic není. A hned na začátku jsme měli šanci. Venca Jankovský trefil tyčku. My jsme potřebovali dát kontaktní gól, ale přišlo 0:3 a zase svěšené hlavy, protože jsme si mysleli, že už to nedokážeme, když jsme viděli, jak hraje soupeř. To mě mrzí,“ doplnil ještě.

Jeho tým nicméně do poslední části nastoupil úplně jinak. Najednou všechno šlo a začaly padat góly. Kolín snižoval náskok hostů a mále za to získal i remízový bod. Co proběhlo mezi druhou a třetí třetinou v kabině, že se Kolín tak rapidně změnil? ,,Co se stalo v kabině si nechám pro sebe. Je to věc kabiny a nebudu to dávat ven. Jen jsem si k tomu řekl svoje a myslím, že hráči pochopili, co jsem tím řekl. Udělali jsme taky změnu v sestavě. Nedisciplinovaný Zdeněk Král šel z ledu a najednou tým hrál neskutečný hokej. Nevím, kde se v nich vzala ta síla. Bál jsem se, že umřeme a dostaneme ve třetí třetině další branky. A nebylo to tak,“ byla z hlasu kolínského kouče slyšet úleva i radost najednou.

Odchodu hráče Zdeňka Krále z ledu si nešlo nevšimnout. Poté, co na konci druhé třetiny, sekal v oslabení a poslal kozly do tří, odseděl zbytek trestu na začátku poslední dvacetiminutovky. Pak dohrál střídání do odpískání a po něm se odebral do kabiny. Na zbytek utkání koukal jen z tribuny v ribanu. ,,Nebylo to zranění, byl to jeho výkon. Ale především jeho nedisciplinovanost. Takto oslabit tým. Může se stát faul, to se v hokeji děje, ale ne toto, a není to poprvé. Už mi došla trpělivost,“ nebral si servítky kolínský trenér směrem k hráči první formace.

Zdeněk Král i jeho spoluhráči mají šanci na domácí reparát poměrně brzy. Hned ve středu 3. února hostí doma posílené Litoměřice.